Pravda vás vysvobodí — říká Ježíš. Dogma o papežské neomylnosti, tedy papež sám, říká — já mám pravdu. Pravda nebo lež?

Dnes si, v rámci rehabilitace Krista, připomeneme jeho úžasný výrok o pravdě. Je to silný citát a každý si jej proto rád přivlastňuje, kdejaký falešný prorok, kdejaká sekta.

Jak už jsme mnohokráte prohlásili, my si Ježíše nehodláme přivlastňovat, my především chceme uvést na pravou míru lži, které se o něm tradují. Tak se podívejme co se píše v církevních zápisech:

Pravda vás vysvobodí

31 Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:31-32)

https://www.bible.com/en-GB/bible/15/jhn.8.31-32.b21

Vycházejme při dekódování písma z toho, že Bible mluví symbolicky. Je třeba pochopit symboliku slova pravda. Pravda je bohužel silně zneužívané slovo, každý tvrdí že má svou pravdu, je to tvrzení proti tvrzení…

Pravda znamená poznání

Toto je skutečně velmi silný výrok a církev si jej proto snaží přivlastnit a pokroutit. Dělá to po 2000 let tak, že se nám snaží namluvit, že tu pravdu má jen ona.

Ježíš ale neříká, že on má pravdu – on říká: Když se budete řídit mými slovy, poznáte pravdu. A to je gnostický přístup. Intuice člověku potvrdí, že v Biblické symbolice pravda zastupuje poznání.

Existuje krásné přísloví: Šéf, případně vítěz, má vždycky pravdu. A přesně z této pozice si římská nevěstka ze Zjevení Jana přivlastňuje pravdu po 2000 let. Jenže pravda je symbolem poznání – a skutečné poznání se před námi ve Vatikáně snaží ze všech sil ukrýt i právě v tuto chvíli. Docela by mne zajímalo, jak se budou tvářit ovečky, až se konečně provalí co vše schovávají v tajné Vatikánské knihovně na téma pravého Kristova učení. Že učení vedoucí k získání slibovaného tzv. věčného života, je ve skutečnosti úspěšně skrýváno a nahrazeno nicneříkajícím mlácením prázdné slámy na papežské stolici.

Povšimněte si rovněž prosím pěkně, že Kristus mluví k „Židům, kteří mu uvěřili“. To je přímé popření dalšího církevního bludu, kdy se nás vlci v rouše beránka snaží přesvědčit, že jim musíme věřit a pak budeme spaseni. Šálení a mámení pouhé — v citátu zmínění lidé už věřili! …a jim Ježíš říká: Řiďte se mými slovy, PAK poznáte pravdu a TA pravda vás vysvobodí. Nikoliv církev vás vysvobodí.

Zbývá jediná otázka: Jsou, uprostřed tohoto klamu a velké biblické loupeže, ještě k mání ta originální slova? Odpověď přineseme příště…

Dogmata nejsou pravda

Církev také moc ráda mluví o své pravdě a nazývá ji dogmaty aby to vypadalo důvěryhodně. Dogmata byla ovšem diktována cézaro-papeži z pozice moci, nikoliv pravdy. Což dokazují oficielní církevní dokumenty a knihy, které si sami můžete prostudovat. Uveďme si teď jen pár stručných bodů z historie pro demonstraci této falešné „pravdy“. Více podrobností lze nalézt i zde »

• 1073 – papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi nimiž stálo i toto: Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit. Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků.
• 1205 – papež Inocenc III. prohlásil: „My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout – včetně kolena královského a císařského.“ „Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže.“
• 1294 – papež Bonifác VIII. prohlašoval, že slepá poslušnost jeho autoritě je pro spásu nezbytná. Každý lidský tvor musí činit tak, jak mu papež řekne. Vydal bulu Unam Sanctam, která říká: „…existuje jenom jediná, katolická a apoštolská církev mimo níž není spása ani odpuštění hříchů.“ „Vyhlašujeme, oznamujeme a určujeme, že pro spásu každého tvora je absolutně nezbytné, aby se podřídil římskému papeži.“
• V 13. století dodnes uznávaný teolog Tomáš Akvinský, napsal, že ženy jsou muži, kteří se tak docela nevydařily; jejich duše jednoduše ještě nebyly natolik silné, aby se vytvořila mužská postava nebo vyšší mužský intelekt. Tvrdil, že ženské pohlaví bylo výsledkem vadného semene.
• V 17. století prohlásil kardinál Bellarmine: „Kdyby se papež dopustil omylu tím, že by hříchy povolil a ctnosti zakázal, církev by musela považovat hříchy za dobré a ctnosti za neřestné, protože jinak by se prohřešila proti svědomí.“
• 1869 – Začal První vatikánský koncil, který následně prohlásil dogma Pastor aeternus (dogmatická konstituce o papežské neomylnosti): Velekněz Římský, když mluví se stolce, to jest když vykonávaje úřad Pastýře a Učitele všech křesťanů ze své nejvyšší autority apoštolské prohlašuje učení o víře nebo mravech, jehož veškera Církev povinna jest se držeti, přispěním Božím, jemu v blaženém Petru slíbeným, požívá té neomylnosti, jíž božský Vykupitel Církev svou při prohlašování nauky o víře nebo mravech obdařenu míti chtěl; proto takováto prohlášení Římského Velekněze jsou sama sebou, bez ohledu na souhlas Církve, neopravitelna. Kdo by pak tomuto Našemu prohlášení opovážil se, což Bůh odvrátiž, odporovati; proklet buď. http://www.vendee.cz/texty/pastor_aeternus.html
• 1870 – papež Pius IX. je v bazilice sv.Petra prohlášen za neomylného.
• V 19. století papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské ústavy.
• 1962–1965 – Druhý vatikánský koncil potvrdil, že papeži coby římskému biskupovi přísluší neomylnost, „když s konečnou platností vyhlašuje nauku o víře a mravech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících křesťanů…

Takto vypadá církevní pravda. Vyberete si Ježíšovu gnózi, nebo církevní „pravdu“?

Nakonec je ovšem třeba zdůraznit, že dogma o papežské neomylnosti nikdy nebylo zrušeno — přesně naopak — a všechny ty výše uvedené historické bludy proto platí dodnes… proboha!

Poznáte je po ovoci

15 Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. 16 Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? 17 Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. 18 Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. 19 Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. 20 A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.

21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. (Matouš 7:13-21)

https://www.bible.com/en-GB/bible/15/mat.7.13-21.b21

A tak tedy nezapomeňte: Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce! Příště se podíváme podrobněji na velkou biblickou loupež »

–pokračování–